Před Lukášem Lavingerem stojí už sedmnáctá sezona v děčínském dresu. Klubová legenda a dlouholetá opora Medvědů navíc může v nadcházejícím ročníku překonat historický rekord v počtu odchytaných zápasů ve druhé lize. Nejen o tomto výjimečném milníku, ale také o proměně soutěže, spolupráci s mladými brankáři či motivaci pokračovat se šestatřicetiletý gólman rozpovídal v rozhovoru.

Před tebou je už sedmnáctá sezona ve druhé lize a zároveň i v děčínském dresu. Uvědomuješ si, jak výjimečné číslo to je?
Posledního asi půl roku začínám trošku vnímat, že už jsem tady nějaký ten pátek. Ono to samozřejmě letí. Člověk to bere tak, že je to prostě další sezona. Pořád mě to baví, ale samozřejmě už mi pomalu dochází, že je to velké číslo a zároveň si uvědomuji, že to nebude napořád.

Za svou kariéru jsi zažil několik spoluhráčů i trenérů. Jaké to je dnes nastupovat po boku kluků, které jsi před lety vídal jako malé děti na zimáku?
Je to samozřejmě fajn. Některé kluky jsem dokonce trénoval, myslím, že zrovna Davida Čermáka. A dneska se mnou chytá v áčku. Je to hezký a zároveň je vidět, jak člověk stárne a děti rostou. Kluci si ze mě dělají srandu, že skončím, až malej vyroste a bude chytat za áčko. Uvidíme, takhle to asi nebude. (smích)

Za těch sedmnáct let se hokej i samotná druhá liga hodně změnily. V čem podle tebe nejvíc?
Určitě hlavně za poslední čtyři sezony. Myslím si, že nejvíc se změnila kvalita soutěže. Tím, že se první liga zúžila, spousta hráčů logicky zamířila do druhé ligy. Je vidět, že je hra rychlejší a mnohem organizovanější. Už tam nejsou hráči, kteří dřív nastupovali maximálně ve třetích nebo čtvrtých lajnách a kvalita byla o dost nižší. Dřív se dalo vyhrávat s jednou dobrou lajnou, dneska musíte mít vyrovnaný celý tým. Takže se to posunulo jak po stránce taktiky a rychlosti, tak celkově i kvalitou hráčů.

V letošní sezoně bys mohl dotáhnout další výjimečný milník. Aktuálně máš na kontě 417 druholigových zápasů a můžeš překonat historický rekord 425 odchytaných duelů ve druhé lize. Vnímáš možnost překonání tohoto rekordu?
Jednoznačně. Tím, že se povedlo něco, čemu jsem sám nevěřil, že za jeden klub odchytám 397 zápasů, tak jsem si pak říkal, jaký je vůbec celkový rekord ve druhé lize. Když jsem viděl těch 425 zápasů, řekl jsem si, že by bylo fajn se k tomu nějak přiblížit. Po loňské sezoně jsem na čísle 417, takže si říkám, že těch osm zápasů, pokud zdraví vydrží a moje výkonnost bude podobná jako v minulé sezoně, bych mohl zvládnout. Věřím, že se mi ten rekord podaří překonat.

Napadlo tě někdy na začátku kariéry, že by ses jednou mohl stát brankářem s nejvyšším počtem odchytaných zápasů v historii druhé ligy?
Ne, to vůbec. Když jsem šel do áčka ještě s kluky, se kterými jsem hrál v juniorech, říkal jsem si, že budu rád, když nějakých pár let vydržím a nějaké zápasy odchytám. Tenkrát nás do přípravy šlo asi pět nebo šest, ale po zúžení kádru nás zůstalo jen pár. Kvalita gólmanů byla tehdy opravdu vysoká a často přicházeli brankáři z okolních klubů, třeba z Ústí nebo Litoměřic, takže prosadit se nebylo jednoduché. Větší porce zápasů jsem začal chytat až v posledních sezonách, a právě díky tomu se to číslo tak výrazně navýšilo. Takže bych nikdy nevěřil, že jednou odchytám tolik zápasů.

V sezoně budeš tvořit brankářskou partu s děčínskými odchovanci Davidem Čermákem a Petrem Krátkým. Jak se těšíš na spolupráci s mladou generací?
Když nad tím teď přemýšlím, tak si myslím, že jim je dohromady skoro tolik jako mně. (smích) Určitě to bude fajn. S Davidem už máme nějakou sezonu za sebou a Kraťas s námi chodil trénovat. Je to fajn kluk a věřím, že oba budou makat a že mě jednou z té brány úplně vyštípou.

Pasuješ se do role mentora a poradce, když budou tvoji mladší kolegové v bráně něco potřebovat?
Určitě. I tím, jakou dělám práci, si myslím, že je hodně důležité, jak člověk přemýšlí a jak je nastavený na zápas. Se stylem chytání jim moc radit nemůžu, protože ten můj je dost atypický. Spíš jim můžu poradit po psychické stránce nebo s tím, jak nad hokejem přemýšlet. Ale myslím si, že dnešní mladí kluci jsou hlavou mnohem dál, než jsme byli my, když jsme začínali. Takže když budou chtít, rád jim pomůžu. Z toho, co vidím, jsou šikovní a jsem rád, že jsou tady se mnou.

Momentálně máte volno a klid od hokeje. Jak ho trávíš ty a dokážeš v tomto období od hokeje úplně vypnout?
Když v březnu skončí sezona, mám hlavně víc času na rodinu a na práci. Člověk dohání všechny resty, které se během sezony nahromadily. Když pak přijde letní příprava, tak už zase něco dělám individuálně, protože chytám inline, takže to různě kombinuji. Období od března do července se snažím využít hlavně na to, abych dohnal čas, který mi během sezony uteče kvůli hokeji. Věnuji se přítelkyni, teď samozřejmě i Damíkovi. A jakmile začne srpen, jde zase víc času do hokeje.

Do návratu na led už zbývá jen několik týdnů. Jak moc se těšíš na začátek druhé části letní přípravy?
Ty začátky jsou vždycky zvláštní. Venku jsou pořád třicítky a člověk jde najednou na zimák. Na druhou stranu se tam aspoň ochladí. (smích) Samozřejmě jsou ty první tréninky vždycky těžké, protože člověk přichází po volnu a dovolených. Červenec je pro mě hlavně o odpočinku a dovolené, takže srpen je pak o to náročnější. Jakmile ale přijde září nebo říjen a trochu se ochladí, je to zase úplně o něčem jiném. Pořád mě to baví a uvidíme, jak dlouho ještě bude. Je to samozřejmě i na úkor rodiny, takže jsem rád, že mi to přítelkyně v uvozovkách dovolí a toleruje, že mám takový koníček.

Co bys vzkázal fanouškům, kteří tě podporují už řadu let a budou tě sledovat i v tvé sedmnácté druholigové sezoně?
Ať určitě chodí na hokej. Nejen kvůli mně, ale i kvůli ostatním klukům, a hlavně aby nás přišli podpořit. Věřím, že výsledkově budeme úspěšnější než loni, že budeme mít tým, který se popere o lepší výsledky, a že si tentokrát zahrajeme opravdové play-off, ne jen předkolo.

Děkujeme za rozhovor