I když byl ohlášen jako posila, úplně novou tváří v kabině Medvědů Matěj Hora není. Jednadvacetiletý obránce totiž už v sezoně 2024/25 oblékal děčínský dres v rámci střídavých startů z litvínovské juniorky. Na své tehdejší působení, během kterého nastoupil za Grizzly k 16 utkáním, tak po roce opět naváže. V rozhovoru jsme s rodákem z Hrobu probrali okolnosti jeho příchodu, první kompletní ročník mezi dospělými i očekávání před nadcházejícími měsíci. Řeč přišla také na spolupráci s trenérem Vladimírem Kýhosem i na to, jak se těší na domácí fanoušky.

Matěji, do Děčína ses vrátil po roce. Jak vůbec došlo k tomu, že opět oblékneš děčínský dres?
S vedením jsme byli ve spojení už v zimě, ale vše se začalo řešit až po konci minulé sezony a postupně jsme se domluvili na spolupráci. Dávalo mi to celé smysl, takže jsem rád, že jsme se domluvili a můžu být v Děčíně.

V sezoně 2024/25 už jsi za Děčín nastupoval v rámci střídavých startů. Hrálo při tvém příchodu roli i to, že se nevracíš do neznámého prostředí?
Určitě. Už jsem tady hrál, znám kluky, trenéry i prostředí, takže to pro mě není úplně nový začátek. Člověk se díky tomu může od začátku soustředit hlavně na hokej a nemusí si na všechno znovu zvykat. Taky se mi líbí komunikace s vedením a trenéry, vždy mi se vším vyšli vstříc a toho si vážím.

Právě za Děčín jsi vstřelil svůj první gól mezi dospělými. Je pro tebe i díky tomu návrat do známého prostředí něčím speciální?
Takhle to asi nevnímám. Je to hezké, ale v rozhodování to nějak podstatnou roli nehrálo. Speciální je to díky jiným věcem.

Hlavním trenérem Medvědů je Vladimír Kýhos, jehož už znáš ze společného působení v Mostě a který je navíc úzce spjatý s Litvínovem, kde jsi hokejově vyrůstal. Jak se těšíš na další spolupráci s ním?
Těším se na to. Už mě trochu zná a ví, co ode mě může čekat, to je určitě výhoda. Zároveň je to trenér s obrovskými zkušenostmi a myslím, že se od něj můžu ještě hodně naučit.

Máš za sebou první kompletní sezonu v seniorském hokeji. Jak ses s přechodem z juniorů mezi dospělé sžil?
Seniorský hokej mi vyhovuje víc než juniorský. V juniorce byla hra často hodně rozlítaná nahoru dolů, zatímco mezi dospělými je víc kombinací, nahrávek a celkově se víc pracuje s pukem. Já si rád s pukem hraju, takže asi proto mi tenhle hokej sedí.

Jak se těšíš, až po týdnech trénování znovu naskočíš do zápasového režimu?
Už se nemůžu dočkat. Po těch týdnech trénování už je člověk rád, když si může zahrát zápas a dostat se zase do nějakého herního rytmu. Zápas je něco jiného než trénink a nejvíc se můžeme ukázat právě v těchhle situacích. Hlavní ale je být na tom zdravotně v pořádku a tomu teď musím dát přednost.

Jsou nějaké cíle, které si dáváš do nového ročníku?
Nerad si dávám nějaké konkrétní cíle, ale samozřejmě základní cíl pro tým je dostat se do play off. Osobně se chci zase posunout individuálně a být pro tým co nejvíc platný. Věřím, že si jako tým na ledě sedneme, bude nás hokej bavit a bude bavit i naše fanoušky.

Děčínské fanoušky už dobře znáš. Jak se těšíš, až si před nimi znovu zahraješ?
Už z minulé sezony vím, že tady fanoušci dokážou vytvořit skvělou atmosféru. Je vždycky příjemné hrát před lidmi, kteří hokejem žijí a ženou tým dopředu i v těch nejtěžších momentech, a to děčínští fanoušci umí. Doufám, že jim budeme dělat radost a že si sezonu společně užijeme.

Děkujeme za rozhovor